Rozhodčí řízení

Rozhodčí řízení

Rozhodčí řízení (někdy též arbitráž) je mimosoudní způsob řešení sporů nezávislým a nestranným rozhodcem, který bývá využíván jako náhrada civilního procesu při řešení majetkových sporů. Rozhodčí řízení je neveřejné, což je spolu s jeho rychlostí a často i nižšími náklady ve srovnání s běžným soudním řízením považováno za jeho největší výhody

V České republice základní pravidla rozhodčího řízení upravuje zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Kromě řízení, kdy na obou stranách stojí osoby z České republiky se může v některých případech vztahovat i na řízení s mezinárodním prvkem. V rámci rozhodčího řízení není možné rozhodovat spory vzniklé v souvislosti s prováděním konkursu a vyrovnání, v souvislosti s výkonem rozhodnutí nebo spory, u kterých není možné o předmětu sporu podle občanského soudního řádu uzavřít smír.

Rozhodčí smlouva

Smluvní strany se mohou již při uzavírání smlouvy dohodnout, že případné  spory mezi nimi budou vyňaty z pravomoci obecných soudů a budou řešeny buď v rozhodčím řízením u stálého rozhodčího soudu nebo rozhodčím řízením ad hoc. Pokud je takové ujednání součástí smlouvy, označuje se jako rozhodčí doložka. Strany mohou také rozhodnutí svěřit spor do rozhodčího řízení učinit až po vzniku sporu a uzavřít samostatnou smlouvu o rozhodci. V obou případech půjde o platnou rozhodčí smlouvu jen tehdy, bude-li uzavřena písemně.

Pokud přesto výše uvedený spor jedna ze stran předloží obecnému soudu a druhá strana existenci platné rozhodčí smlouvy namítne (nejpozději současně s prvním úkonem v řízení), soud je povinen řízení zastavit.